Když jsem tě uviděl, tak se to stalo (Hetalie) od -asi- Gaarinky

Příběh začíná ve stejný době jak se teďka odehráváme mi v 21.st. (Už první řádek věstí, že tohle bude vskutku mistrovské dílo. A já jsem zrovna bez čokolády.)
Ikdyž pro lidi z Hetalie to byli nové zítřky. Byli noví zítřci. Pro nás (Pro lidi ze Země?) to bude konecnašich dní scela něco nového a nečekáneho. (Nepóvidej.) (Tak to se těšíme)
Ahoj[tahle čárka byla sežrána] já se vám tedy představím. Jsem Česko (No to snad ne. Ta blbka se mi mstí za všechny ty pomluvy na adresu jejího oficiálního designu.) a doufám, že vy Češi aspoň víte něco o nás, o debilních autorkách. Protože mě nejspíš budete muset informovat za běhu. Zejména o pravopise. Takže vám nemusím představovat moc[tahle čárka se utopila v Ayukově slzách] jaký jsme národ. (Já to shrnu. Česko z Hetalie je přitroublá holka s copkama a miloučkým výrazem, která nekrade propisky a nekopne vás do prdele, když troubíte do světa, že EU je fajne spolek. A určitě není pivařka. Tragédka.) Ale dost o mně. Budu vám vyprávet příběh, pardon, příbeh, jaký jsem prožil cestou z ústavu pro literárně nezpůsobilé Litvou a Polskem. Avšak sice né vždy tam, někdy aj (pořád ještě píše česky?) v pozadí, či kamerou a fotákem v ruce na tajné misi dokumentovat. (Další věta, kterou jsem nepochopila.) (Calm down and be shocked) Takže hola do čtení a snad se hned po tomhle odstavci neoběsíte, což bude náročné vám jejich příběh bude líbit.



Začínáme na menším zhromážděním[tahle čárka se oběsila na kravatě] (normální jedinci píší: shromáždění)(ne, jen ti, co jsou políbení první stupněm základky) co uspořádal Rusko. ,,Tak kdo se ke mně připojí napadnout Ameriku[otazník se zapomněl]" Rusko se neptá, Rusko konstatuje se koukne na Anglii[tečka uletěla] ,,Co já? To odmítám. Ještě mi je s těch jeho hamburgerů a srkání zle." (Není to právě ten důvod?) Rusko si povzdechne. ,,A co ty[tahle čárka uklouzla na banánu] Bělorusko?" koukne na něj nevinně a přemýšlí, kdy si jeho sestra zašla změnit pohlaví. ,,Já, já ne. Mě by moc zbil[tahle čárka uplavala](Jistě, jistě, jistě)" další povzdech[tahle čárka tančí hula-hula na Havaji] ,,Asik to budu muset udělat sám." Ještě víc si povzdechne, smrkne si do rukávu a utře slzičku.
,,A co kdybich pomohl já?" Rusko si povzdechne nejvíc zvedne tvrdé y a omlátí ho autorce o hlavu a koukne nahoru. (A co kdybi my mozeg řekl adyos, to bi teprve bilo) ,,Já jelikož jako Polsko vám pomůžu. (Tuhle větu vzdávám.)" Rusko chytne Polsko za ruce. ,,Společně to dokážeme, debilitou nešetřeme! (Ať žijou budovatelský rýmovánky)[tenhle vykřičník se šel zahrabat]" Trochu se usmívá.
Asi tři týdny připravovaly pračky vojsko na napadnutí Ameriky, ale po dokončení příprav s Bobromilem i s Paragonem z toho sešlo. Došel prací prášek. ,,Hele[tahle čárka uletěla v Tardis] Rusko, Amerika ti posílá pět beden vodky." Rusko se hnedka k bednám začalo tulit. ,,Ruším válku." Načež Polsko[tahle dvojtečka se odešla uplatnit do smajlíka] ,,Cože? A co ty přípravy?!" ,,Všechna čest za vodku."(řekla bych, že tohle dokázal pouze člověk, jehož mozek je tvořen ze 70% vodkou...) Sklamané Polsko odchází přič domů. (Já bych taky ráda sdrhla přič, daleko od tohodle.)
Mezitím je Litva na návštěvě u Německa. Tedy zavřená (ve skutečnosti je to mužatka) ve vězení. Itálii se ho nák povedlo zavřit a nemůže nikde najít klíče. (Když je to Itálie, tak bych tomu možná i věřila.)
,,Já, ale myslel, že to je hotelový pokoj.(Hahaha) Jdu si udělat špagety[<-- tahle čárka zdrhla támhle] počkej tu. Hlavně nikam neutíkej." Itálie odchází a nechává Litvu zavřenou. ,,Jéééé. Ahoj Německo. Někoho máš dole v hotílku. (v tílku?)" ,,Eh? v hotílku? V jakém?" Nechápavě kouká na na Itálii. ,,Já nevím[tahle čárka umřela pod Toi Toikou] je tam dole a já nemám klíče na odemknutí." Německo si placne po hlavě pohrabáčem ,,počky tu a nikam nechoď."
O 15min. později... ,,Tak tu jdu s těmi....? Itálie?" Německo se rozhlíží kolem sebe. ,,To jsem ti pochutnal" (Vysvětluju si to vynalezením teleportu chuťových buněk, kdy jedna osoba jí a druhá cítí chuť.)(Super nové zvratné zájmeno, zasíláme na dobírku) usmívá se Itálie. ,,Kdes byl?" ,,Dával jsem si špagety." Německo si povzdechne. Jde dolů společně s Itálii. Německo se trochu pousměje.(Ale proč?) Itálie se ho lekne a prchá prič (Přič se mu nelíbilo.) ,,Itá...Itálíe počkej." Kouká na něj zmateně Němécko. Odemkne Litvě a jde padnout za podobné skvosty literatury Itálii.Pokud to nechápete není to chyba glos, ale chyba vašeho mozku. Zahoďte ho a s textem už nebudou potíže.
,,Hej! To mě tu takhle necháte?" Litva ně to ble u ku le le kouká. Jde jako by nic poma lu nahoru po schodech, ale najednou ho zastavý tvrdý ( no promiň, Ayu, ale už si vyděla měkký ?)samurajský měč, protože meče a čárky jsou moc mainstream. (Pořád lepší než samurajská moč) ,,Kdo jsi? Proč to píšeš? Kde máš mozek? A kam si myslíš, že jdeš? Zloději!" ,,Co? Já nejsem zloděj. Jsem prodavač vysavačů." Japonsko se trochu zasměje. (No jo, úplně ho vidím.) ,,Tak proč máš takhle potrhané oblečení a co tu děláš." oznámil. ,,To je na dlouho" Litva se ani trochu nehne nebo by přišla o krk. -Asik jsem se dostal do blázince- pomislí si Litva a nemílí se. ,,To je sračka toho jak jsem se pokoušel utéct." ,,Utéct? Takže vězeň, ale Japonsku a debilitě tohoto díla neunikneš." Japonsko hodí spátky Litvu do vězení, normální slovosled věty nevčlení (natož klasické české slovo "zpátky") a zpechá přič.
,,Ahoj Německo, ahoj Itálie[tahle čárka umřela při autonehodě]" Kouká děda Mráz na Německo[s touhle čárkou spadlo letadlo] jak utěšuje Itálii ,,Děje se snad něco?" ,,To nevím, asi mi vzadu na hlavě vyrašil stromek. Itálie se zničeho nic rozbrečel." ,,Aha, to bude bonsaj." ,,Ně..Německo[tahle čárka umřela děsem] já se tě bojím." Odstrčil ho Itálei. (Kdože?)(Itálei odstršil Němekco...) ,,No tak[tahle čárka byla přivřena do dveří] Itálie[tahle čárka sedí ve vězení](S Litvou?)" Přivine ho k sobě. ,,Tvrdí Chlapy běžte s[tahle mezera má anorexii]tím někam.[tahle uvozovka to vzdala] Odejde rozhořčený Japonsko, nemá rád buzeranty a nesnáší yaoi, přič a zapomene jim říct o Litvě.
Poslko (Další nováček?) se vrátilo domů a povzdechlo si. -Tak a zase sám ve svém domně na stromně, jak nudné. A asi se zítra někam vypravím.- říkal si pro sebe v duchu a později ulehl do své růžové postele s nebesy, která drželi ve vzduchu vyřezávaní poníci, a usnul. Stejně spal i Litva. Převaloval se z místa na mésto, tam a zpétky. Polsko totéž. Měli stejný sen. O louce plné květin kde létají motýli a duha poskakuje po jasné záři. Tam si přivoní ke květům a ulehnou do trávy. Stejný sen měly pračky několik dní a vždy tam v povzdálý někoho uviděly, ale ani jeden nevěděl kdo to je. Jestly jim tenhle sen něco říkal, tak že se autorce ztratilo měkké i, zda napovídal nebylo jasné, ale bylo to proč se Polsko vydal do Německa. Cesta ho nudila, velmi a moc a hodně. Tak jako má Harry Potter Egogy, Hetalia má toto.

...Pokračování příště... To snad ne.