Syn Temného pána 3

Pátrání po hlavě, jejíž identita se nám objasní v tomto díle, stále pokračuje. Je pod postelí s Harryho mrtvolou? A je to právě Harry Pottr Styles, kdo ji má na triku? Snap nepřestává využívat své ohnivé podstaty a sype z rukávu jeden útok za druhým jako v japonském anime. V druhé dějové linii se mezitím rozehrává delikátní drama o karamelách a toaletním papíru. A přestane Kelly konečně hákovat?

přidáno  - 3 A4 pěkné čtení

Tato kapitola je věnována MArice Svobodové za její podporu a vzkazuji jí "Ty pitomé děcko!"

kapitola 3 - Prostě zabij

"Pane profesore, já pořád nechápu, proč jste si nechal udělat protézu-"

"Vy nemáte v nebelvírské věži zubaře večerku?" vyletěl Mistr Lektvarů z kůže. Nedávno sledoval dokument o svlékání kůže u hadů. Teď se rozhodl všechny nové informace použít najednou.

"Většinou počítá s tím, že jsme rozumní a nesníme cukrárnu na posezení... Ty prasomrde," namítla Hermiona. Snape ignoroval tykání. What.

"Kromě vás tří, že? Já věděl, že v tom máte zuby vy tři." ucedil tiše a znovu se ohlédl jestli je někdo neposlouchá. Dvě stovky ninjů postavených do lajny za jeho zády zavřelo oči, neboť koho nevidíš, ten nevidí tebe.

"Kdy jste viděli tu hlavu naposledy? paní profesorku McGonagallovou jako nazajímá, že se vám ztratila hlava? ptám se vás naposledy!?" mrazivě je propaloval pohledem. Střet elementů.

"Já asi v pět večer. Když nám skončil trénink famfrpálu." promluvil Harry a nevěděl, jestli má dřív sahat po hasícím přístroji nebo elektrické dečce.

"Nic jiného? Mluvte no tak!"

"No totiž..." Ron se zaseknul tomahawkem do terče na stěně.

„Já vážně nechtěl poslouchat, ale když jsem šel z tréninku tak si tam paní profesorka povídala  s nějakým mužem. Říkala,  že jde do Prasinek. Prý sebrala Brumbálovi karamelky a šla si je tam sníst, aby ji nenačapal.“ Hábit zašustěl. Snape zmizel stejně rychle jako plášť, protože plášť zmizí, ani nevíte jak. Nechal je tam stát. Zmizel a  nevysvětlil svůj vpád

„Docela hustý.“ Prolomil Ron desetiminutové ticho. „Ani nám nevzal body, co? To je ale smůla.“

„Mě by spíš zajímalo proč Buclatá dáma pustila do nebelvírské věže někoho jiného než Nebelvířana! Pokud vím…Snape by musel být Nebelvír“ ucedila Hermiona a dál škrábala esej Etika využití zastíracích lektvarů.

                                   

Harry přemýšlel spíš nad tím co chtěl. Ptal se na hlavu nebo na McGonagallovou. Nic, co by objasnilo záhadné zmizení nebelvírské hlavy neříkal. Napadlo ho, že by měl pro jistotu překontrolovat identitu mrtvoly pod postelí. V tichosti psali jeden esej za druhým a šli spát až kolem půl třetí. Nikdo z nic však neusnul s čistým svědomím.

 Hermiona  zírala na plátek sýra, který byl ráno pověšen po celém hradu.  Ron jim stejně jako Harry nevěnoval pozornost.

„Co se píše v tom-“ náhle ho s pláčem objala Ginny. Neuměla číst, ale protože to nechtěla přiznat, propadla davové hysterii.

„H-Har-r! To je strašné…“ jen brečela a Hermiona začala zhluboka dýchat jako při porodu. Snad neobjevili tu mrtvolu.

„Rone,…to nemůže být pravda. Všelijaká její hrdost opadla a dala se do hlasitého pláče, jako Ginny.  Harry Styles se začetl.

S nemilou zprávou vám dnes já Albus Brumbál ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích – kdybyste vy smradi zapomněli, kdo jsem - oznamuji úmrtí hlavy koleje paní profesorky McGonagallové. Zemřela za záhadných okolností. Více zpráv vám bude oznámeno po snídani.

                                                                         ředitel    Albus Brumbál

„Za záhadných okolností. Snad tím nechce říct, že ta hlava, o který mluvil Snape, a McGonagallová jsou jedno a to samé,“ Harry mlčel. Záhadné okolnosti!? To tam nemůžu ředitel rovnou napsat, že byla zavražděna? Dal se do hysterického smíchu. Měl by tu mrtvou pod postelí co nejrychleji spálit. Nemohl brečet.Jen drtit slovo karamelky Voldemort na jazyku.

„Pane bože, tady něco smrdí. Je to ten plátek sýra nebo ta Harryho mrtvola…!“  pomalu přicházeli Nebelvířané, aby si zprávu přečetli a pak pomalu ale jistě začali  prohlašovat, že v téhle škole končí veškerá legrace.

„Kdo jí nahradí?“ vyvolal někdo hádku. Možná instalatér Neville, i když ten na to nikdy nebyl. Ron ho našel o pět minut později zalezlého pod umyvadlem ve třetím patře. Harry dál objímal Ginny.

„Neboj, já jí na fotku na hrobce nakreslím knírek pomstím.“  Tišil jí. Pro tebe všechno. Není  to nebezpečné,..jen je to smrtelně nebezpečné dát si souboj s Voldemortem. Už to viděl. Zajdu si k němu na čajový dýchánek. To zní rozumně. Jsem si jistá, že Voldemort vlastní stejnou sbírku jako ten sluha z třetí série American Horror Story.

Pak se strhlo něco co nikdo nečekal.

„Má v tom zuby prsty Snape!“začali se Nebelvířeni vztekat.Nikdy nevěřili, že Snape bojuje za světlo. Pro nenávist neznali Frankovo bratra Leóna. Začali křičet a prohlašovali o Snapeovi něco co vypadalo na hodně silná slova. Ještě že jen vypadalo. Pochodovali do jídelny rozhořčeně křičeli: "Zarry is real!" i brečeli. Celé Havraspárské, Mrzimorské i Zmijozelské koleje utichly. 

Harry nevěděl proč, ale věděl , že nemají pravdu. Mrtvola McGonagallky ležela pod jeho postelí. Začal křičet ať stojí. Nikdo mu kredit za čistě provedenou práci brát nebude. Nedočkalo se mu uvítání.

„Harry! Zrovna ty by si měl pochopit. Musíme něco dělat. Mi ho vyhul mu už nevěříme.“ Celý rozhovor  nejenže byl slyšet po celé jídelně, ale ještě doléhal až k uším profesorského sboru, který byl až za oknem.

„Jak zemřela?“ Nebelvířani předstoupili před profesorský stůl.

„ My vás všichni chápeme, že je vám to líto. Ani nevíte, jak moc.“ Začal ředitel školy blábolit. Pomalu se postavil a upravil své vousy. Byly hebké a lesklé skoro jako Snapeův discohábit. Už přes dvacet let používal L'oréal Bradavice a nemohl si stěžovat.

„Rozhodně vám přikazuji prohledat vaše pokoje a pokud najdete mrtvolu nebo křečka, nahlašte to ve sborovně. Přijímáme také peněžní dary na pohřeb prof. McGonagallové. Vše se vyřeší pokud najdete křečka a vyhrajeme přehlídku a teď se posaďte k vaším stolům. Vše, vše bude dobré.“ Ani trpělivý a přesvědčivý hlas studenty neuklidnil. Spíše více nažhavil. Někteří se posadili a věnovali se jídlu. Závistivě si prohlíželi tác s čokoládovými muffiny před Brumbálem, zatímco kousali své vanilkové. S nechutí a uplakanými oči, ostatní se začali hádat u profesorského stolu. Chtěli také čokoládové muffiny.

„TAK DOST!“ zařval Harry. „NIC TÍM SAKA A KABÁTY NEDOCÍLÍTE! CO BYSTE TAKY SAKRA CHTĚLI! Čokoládový muffiny jsou hnus!“  oddychoval.  Všichni ne něj koukali. Nebyl to příjemný pocit. Však oni mu ukážou. Ochutná sílu čokoládových muffinů.

„Zemřela a zabil jí (Já to vzdávam.) Voldemort. Zemřela takovým způsobem, který ona považovala za hrdinský. Udusil jsem ji karamelkama. Prosím věřte mi. Posaďte se. Ne, rozhodně vám nedovolím naporcovat Snapa(hele, Snap se vrátil). Miluji ho.“ Ušklíbl se  dvojčatům, kteří byli v první řadě dobrovolníků k hledání mrtvol a křečků. Věděli, že se to Harry snaží zamést pod koberec a svádí to na Voldyho.

Věštecký sen. Nikdo netušil, že celou noc prožíval muka, jako nikdo z nich. Ta blbka si vzpomněla, že by mohla ožít, a musel ji zabít znova. Díval se jak ten čubčí syn zabíjí a on nemohl nic dělat. Jako skoro nikdy. Nemohl. Jen viděl, jak padla na kolena a koukala se pod postel po tom křečkovi, jak osamělý, zlomený hrdina. Vítr rozfoukal obaly od karamelek všude kolem.

„Pottre! Já nepotřebuju žádné muffiny, vemte si je a raději si najdetě advokáta.“ Zahřměl Mistr Lektvarů. I jemu konečně došlo, kdo leží pod Pottrovou postelí.

„Myslím, že nevíš, z čeho slovo advokát vzniklo to je  v pořádku, Severusi. Harry to co jsi řekl bylo moc hezké, ale teď se chci předvést jako frajer a poučit Severuse už všichni: DOST rebelství. Máme před sebou perný den.“ Vše přeskočil. Jakoby  se nic nestalo. Ignoroval smrt v profesorském sboru. Co víc může ignorovat? Tuhle válku? Zahnal zlé vzpomínky. Hustit do Severuse latinské poučky teď bylo důležitější.

„Já vůl! Já debil! Proč jsem tu mrtvolu nevyhodil včera, když jezdili popeláři a Snapa bránil? On by mě rád předhodil lvům a já tahle. No homo. Yeah, no homo.“ Nadával v duchu. Pak se jeho myšlenky znovu stočily k něčemu co nechtěl. Musí skončit a také skončí. Přestane si hrát na heterosexuála. Hrdě vykročí ze skříně a překoná sexual tension.

Kelly mlčky sledovala otce. Prohlížel si starý, několikrát použitý toaletní dvouvrstvý papír. Vypadal jako pravěký obal od karamelky. Většina Smrtijedů klečela na kolenou.

Ubíhaly minuty. Minuty hrozivého ticha. Bylo těžké pročíst se složením ve všech jazycích. Kelly se snažila dýchat co nejtišeji a co nejméně vedle otcova ohromného kolečkového křesla. Bolelo jí celé tělo a sotva se držela na nohou. Nechtěla však otce naštvat  víc než už byl.

„Heuréka! Tak takhle je to! Zasraný karbohydráty, přidávaj je všude!“ prolomil ticho.

„Co pane?“  špitl Zyan Mlaik. Chtěl vědět co tam je. Na tom papíře. Teď, když je na Severu a ne jinde. Někde v Bradavicích jeho ex Severus dělá nějakého profesůrka. If y'know what I mean.

„Tady se ptám já! Kterej z vás hulibrků věděl, že karamelky nejsou 100% organický?“ zahřměl Voldmortův hlas.

„A-a-no, pane. Já, pane.“

„A vlastně.“ Pronesl nebezpečně Pán Zla. „Neseš mi toaletní obal od karamelky. Mám pro tebe dobré a špatní zprávy. Vlastně jen špatné. Tím hůř pro tebe.“ Ledově se zasmál.

„Ale můj pane- Je to chuť, na čem záleží, ne složení!“

„Ano, ano,… neorganické a navíc jen dvouvrstvé... hůř pro tebe. Záleží jen na Matrixu a afrocopáncích. Avada kedavra!“  muž v strnulém úžasu padl mrtvý na kolena.

„Koho ještě napadlo, že hedvábí a stodolarovky jsou na utírání zadnice škoda? Že je nepotřebuji? Kelly, co si o tom myslíš?“ dívka sebou trhla při vyslovení svého jména.  Smrijedi se třásli strachy.

„ Ano,… Pegrosi? Co ty? Byl to tvůj nápad, viď ty ekologu!“   spokojeně předl jako kočka.

„Zabij ho, Kelly.“ Dívka se dívala  otci do očí. Nekompromisní pohled. Ozvalo se hlasité prásk . Těsně vedle Kelly se objevil Snape. Snap.

„Můj pane? Nesu novinu.- McGonagallovou někdo namlel do karamelek!“ Voldemort ho přerušil. Veškerá chuť na karamelky ho přešla, když se prokousával složením v polštině.

„Počkej,…máme tu zábavu.“ Teprve teď  si Severus všiml mrtvého Zyana Mlaika. Hudební scéna už nikdy nebude co dřív.

„Tak ho zabij, Kelly. Když to neuděláš, přičaruju ti celulitidu,“ Znovu ten klidný, vtíravý hlas se jí vetřel do duše. Musí to udělat.

Pohlédla na Severuse. Ten rychle sklopil zrak. Voldemort mu kdysi přičaroval věčně mastné vlasy, celulitidu k nim navíc nepotřeboval.

„ Avada braka dabraka kedavra.“ Řekla tak tiše, jak jen mohla. Nemusela nenávidět. Její magie byla natolik silná, že stačilo znát slova. Určitě je taky znáš. Dívka bledší než samotná smrt viděla muže padat. Byla tak bledá, že se k spektru blížila z druhé strany. Tzn. byla černá.

„Alespoň jednou jsi mi udělala radost. I když mě teď napadá, že to možná nebyl ten ekolog. Ti přeci nepřidávaj do karamelek karbohydráty, že ne? Přijdu si s tebou zachvěli popovídat do pokoje ohledně další výuky.“  Dívka místo toho, aby odešla se svezla autem na zem. Měla pocit, že jí krev  v žilách zastavila. Zabila, protože musela zabít. To, ale není omluva, že?  Zabila, je vrah. Musela zabít. Zabít není tak hrozné jako mučit. Ne ,…není. Její otec je  pán Zla. Musí být hrdá.Pomalu si upravila ostnatý náramek na ruce. „Ano, otče.“ Utekla, jak nejrychleji dokázala a brečela.

Hermiona, Ron a Harry šli mlčky k Hagridovi. Měli úkoly hotové. Na co jim to bylo, když všude panovalo hysterično. Kdo nahradí McGonagallovou? Co se stalo s křečkem? Jak se jí mohl Voldemort zmocnit? Tolik otázek! Nikdo ještě nic nevěděl. Jak se autorce povedlo správně použít 'jí'? Nikdo neví. Jediný, kdo se smál a bavil byl Malfoy .

Opravdu se mi líbí prolínavost téhle kapitoly.

„Tak co Pottre? Bavíš se dobře?“  Projednou si Harry řekl, že trpělivosti je dost a proklel Draca obtočeného kolem striptérské tyče s růžovým nápisem Malfoy. „ K čertu se spravedlností a rovností! Veverky se mstí! Čáry máry kuřinožka, ať je z tebe moje služka!“

Nezastavila ho ani Hermiona. Vždy chtěla vidět Malfoye v zástěře. Náhodou taky shippovala Drarry. Ron ho podpořil s neslušným návrhem žer slimáky  , které okamžitě zavrhli.

„Sectusempra.“ Zamumlal Harry. Trojice se dala do hlasitého smíchu. Alespoň něco je potěšilo. Nic nepotěší tak, jako nechat někoho poctivě vykrvácet.

„Hagride!“ Obr, kterému stékaly po tvářích obrovské slzy je uvítal s otevřenou náručí.

„Už jsem to slyšel.“ Hlasitě  vzlykal a vysmrkal se do obrovského kapesníku. Trojice se posadila a usrkávala z čaj, který jim Hagrid nabídl.

„Večer bude pohřeb.“ Plačky upozornila Hermiona. „ A řeknou kdo nahradí profesorku McGonagallovou. Ale ji nikdo nikdy nenahradí! Bude v našich srdcích navždy! Krom toho mě svrbí pravý malíček na noze, což znamená, že se hlavou Nebelvíru beztak stane Snape.“

„My vlastně jsme přišli kvůli něčemu jinému… Chtěli jsme ti nabídnout novou řadu tescoma hrnců s nepřilnavým dnem,“ prolomil Harry napětí.

„Kdy jsi viděl McGonagallovou naposledy vařit v ešusu?“ 

„U Medovýho Ráje. To vejš člověk nikdy nemá dost Máslovýho Ležáku. Vařila ho ve velkym, to jó.“

„U Medovýho Ráje?“ vybuchl Ron. Zůstal po něm jen malý kráter.

„No,..jo…. Ale proč se vlastně ptáš, Harry?“

„Protože víme, že by chtěla, abys ty hrnce dostal ty tam byla naposledy. Někdo jí musel unést přímo z Prasinek. A nemyslím si, že to bylo kvůli těm hrncům,“ Přemýšlel Ron.

„Ty jsi nikdy nečetl historii Bradivcké školy? Prasinky jsou chráněné skoro stejnými kouzli, jako Bradavice.“

„Ale ne tak silnými…“ ušklíbl se Harry. Už jim dal tolik vodítek a nikoho pořád nenapadlo, kdo je skutečným vrahem. Amatéři.

„To ne, ale… tradice ilegálního vaření ležáku se dodržuje celá staletí. Tajnej recept. Být váma, držim se toho.“

Hagrid je zarazil do země až po uši. „ V tohle domě se nebudete hádat. Tohle je chrám boží. Měli byste držet smutek.“ Znovu se vysmrkal.

Dlouhou chvíli bylo ticho, jak naši malí detektivové uvažovali, co tím chtěl říct, a nakonec se snažili žvatlat o změnách, které nastanou a o famfrpálovém zápase, který se blížil. Po dobré hodince ho opustili a šli se podívat do knihovny, do skleníků. Všude , ale narazily na strach z neznáma. Byl to teprv jejich pátý rok na škole. Ještě se nestihli pořádně seznámit s okolím. Nakonec se přeci jenom dočkali večera. Pomalu byla už tma. Louče osvětlovali Bradavičko, Bradavičko, ach proč jsi jen Bradavička pozemky a v dáli se rýsovala vyčarovaná poslední cesta pro mramorovou rakev.

„A je to. Asi bysme se měli omluvit za všechny školní tresty, které nám dala.“ Pokusil se o žert George. Dočkal se jen uplakaných tváří. Freda to překvapivě vzalo úplně nejvíc.  V ruce držel obrovskou kytku a když se rakev pomalu sunula do jámy hodil jí tam s pár tichými slovy, kterým rozuměl jen Brumbál, neboť stál hned vedle Freda. Ale bylo mu to šumák. „Nebelvír tě neopustí.“ 

Nebelvířené, Havraspárští a Mrzimorští vzdali hold  této příkré dámě a vyměňovali se v proslovech.

„Pochybuji, že by Zmijozelští takhle plakali nad mojí rakví.“ Mrmlal Snape a celou sešlost považoval za naprostou frašku. Ve vnitř se mu však kroutili vnitřnosti. Ještě aby se mu kroutily ven ku.

Dveře se otřásli pod náporem silné ruky.

„Dále!“ pronesla Kelly. Černé šaty a bledá tvář. Kombinace vražednější než u samotného Temného Pána Všech Koblih.

„Nevíš kde je tvůj bratr?“ ledový hlas by zmrazil i džbán piva. Panebože. Dva spratci za dvě kapitoly. Zbývá 8 kapitol. Začínám se bát.

„Alex? Ten se zase pere s nějakým klukem dole u  brány. A zase jsou při tom úplně nazí,“ Pronesla ležérně. Slzy jí netrápily. Ani minulé činny. Vždyť chtěla, aby na ni byl Voldemort hrdý. Přenesla se přes to rychle.

„Zase?Jak tomu mám rozumět?“ pozvedl obočí. „Kolikrát se spolu už "prali"?“ 

„Hodněkrát. Předstíraj, že se nesnáší, ale ve skutečnosti je to sexual tension. Už jsem o nich napsala i fanfikci.“ Broukla. Bylo jí špatně a otec to na ni poznal. Viděla v jeho tváři tu bolest, že se neovládl o použil na ni cruciatus. Bylo to poprvé co to udělal.

„Je ti dobře? Psát ff? Mám zavolat lékaře?“

„Ne, nic mi není. Spíš udělej něco s Alexem vadí mi, jak se pořád handrkují před mými dveřmi. Cožpak mu nemůžeš koupit vlastní postel?“ Hard against the door... if y'know what I mean.

„Nelži je ti špatně a s Alexem si to vyřídím.“ Přislíbil otec. Aww.

„Tati, já jsem se chtěla omluvit, že jsem ti lhala s tím Luciusem.. Ono to tak -.“ Vodemort propíchl Kelly přísným pohledem.

„Já jsem to věděl, jak to bylo. Že on ztratil mého šlechtěného křečka. Severus si to ještě odskáče –“

„Ne! To ne! On za to nemůže, vždyť to ty jsi chtěl, aby ho dvakrát denně venčil, prosím otče.“ Chtěla dál přemlouvat, ale Voldemort zakroutil hlavou.

„Mlč!“ zahřměl. „O tom rozhoduji já, jestli je to moje chyba nebo Snapova, ale přišel jsem kvůli tomu, že chci aby si  pokračovala ve studiu v Bradavicích. Normálně bys nastoupila do čtvrtého ročníku, vzhledem k věku, ale ten starej prašivec Brumbál svolil s pátým ročníkem. Jó, Brumbál. To byl panečku zamlada vošoust.“

Čus Brumbálos,

vím, že jsme se nerozešli úplně v nejlepším a jsme na opačných stranách a kdesi cosi, ale mám prosbu. Jednou jsme takhle se soudruhama kalili a nebyl jsem úplně při smyslech a.. Zkrátka, mám dceru. Přestože seš kretén a tak dále, nechápej mě špatně, pořád tě nesnáším, mohla by dcerka nastoupit na tvou školu? Pátej ročník, nic víc, nic míň.

Pac a pusu,

Voldy

„Já ale kouzlím pouze na tanečním parketu. A jak mám zvládat twirling bez hůlky!“

„Neodporuj!“

„Umím daleko víc kouzel!“

„Kelly!“ křikl nebezpečně Voldemort. Věděl jak jí nebaví učení. Zvlášť, když jí ze školy v Austrálii dvacetkrát chtěli vyhodit kvůli chování.

„Potřebuješ NKÚ! Jak bych tě mohl zaměstnat, když nemáš ani NKÚ. Každej blbej smrtijed má NKÚ. I ten tupec Mlaik ho měl. Sice ze zpěvu, ale co už.“

„Ne!“

„Kelly a dost!“ nebezpečně se postavil. „Do školy nastoupíš, ačkoli to bude znamenat že se budeš potkávat s Brumbálem. Severus na tebe dohlídne.“  Dívka raději mlčela.

„Kdy odjíždím?“

„Za dva dny.“ Kelly vykřikla. Nečekala tak brzo. Myslela, že řekne měsíc,dva. Půl roku! Náhle jí chytla křeč do žaludku. Zaťala zuby. Ta nové protéza byla vskutku úžasná. V ústech se jí začali hromadit šťávy   a krk jí pálil. Cítila v krku i něco jiného. Pachuť krve stékající po jícnu. Dívka se svezla na kolena a začala vykašlávat krev.

„ÁÁááá!“ vydala vzdych. Bolest. Nevnímala nic víc.

„CO ti je? Kelly?! Severusi!?“ Voldemort chytl  svou dceru za ruku. Popadl jí do náruče a omdlívající jí položil na posel.

„Severusi? Rychle zavolej lékaře! A taky přines lék proti bolesti! RYCHLE!“ vřeštěl.Bál se. Moc se o ní bál. Bál se o ní víc, než o toho křečka.

..... What the fuck.

O půl hodiny později

Voldemort procházel před dveřmi pokoje. Lékař ho vyhodil( už vidím, jak lékař rozkazuje Voldemortovi) Zdá se mi to, nebo si to autorka sama oglosovala? Oh my... This is fuckin awesome. Byl, jako lev zavřený v kleci. Konečně se otevřeli dveře. Otevřeli dveřové.

„Co jí je?“ vyletěl z kůže, obletěl zeměkouli, přistál a znovu si kůži oblékl. Doktor se lekl a utekl opatrně zavřel dveře a podíval se zpříma do očí Pánu Zla.

„Je podvyživená.“ Pronesl trpce lékař.

„CO to kurva meleš, voe, hele, voe, včera sme měli veverky, voe…“

„To není vše. Dívka žila do ne dávna u matky, která bohužel zemřela. Smůla. V té době měřila 165 centimetrů a vážila padesát tři kilo. Už tehdy byla váha u ní kritická. Omlouvám se, ale tady zažila stres a konečně poznala disciplínu… teď má 171 centimetrů a váží ani ne  čtyřicet sedm kilo.“ Dokončil proslov.  Voldemorta popadla chuť toho nevymáchaného skřeta mučit.

„A léčení?“ přitvrdil na ostrosti.

„Pořádně snídat a třeba do jídla přidat minimálně dvě polívkové lžíce vyživovacího lektvaru denně. Veverky, karamelky, lidi - zkrátka věci bohaté na vitamíny.“

„Dobrá můžete zajít za mým šéfkuchařem, Lecteurem.“ Sykl.

„Ještě dívka si potřebuje odpočinout.“ Dodal než zmizel v zelených plamenech.

Voldemort  vešel do pokoje. Teprve teď si všiml kruhů pod očima. Vyzáblých rukou na kterých byly jen svaly. Měla  přeci tak dokonalou postavu.

„Severusi!“ varoval Voldemort vrchního Smrtijeda. Ten okamžitě pustil Kelly ruku. Moc jí chtěl obejmout. Dát polibek. Nemohl. Nejen kvůli „otci“, ale také kvůli věkovému rozdílu. Ne nemohlo to klapat. Voldemort by je zabil.  !!!!!! JE TO TADY !!!!!! Po chvíli mlčení přistoupil Pán zla k posteli, vyhodil rukou Mistra lektvarů (smotal ho do kuličky a vyhodil z okna) a až když byli sami spustil.

„Co mi to tu děláš za bordel?“ Ptal se Völdemort. Kelly se chabě  usmála.

„Těstoviny. Budu muset do Bradavic?“

„Ano! Nevypadají jedle. A nepřemlouvej.“ Varoval jí na oko přísně.

„Nebudu pravidelně jíst! Špagety jsou má jediná láska!“ pokusila se otce vydírat.

„Já ti dám špagety! Vepřový budeš jíst! A veverky! A lidi! Karamelky ne, jsou v tom samý jedy! Jestli se něco takového dozvím hezky rychle ti tam poletím ucpat pusu karamelkama nařezat!“ Chytl jí za ruku a podal vyživující lektvar Kelly ho čapla a vypila na ex. Říkala si, že by teď neměla provokovat.

„A bude to rukou nebo…?“

„Jen počkej!“ dal ruce v bok.

„Ale tati! Já vážně,… ty víš, jak to nemám ráda. Shippuju Severuse s Harrym, ale on jede po mně.“

„Ano, to vím. A já myslel, že je teplej. Doháněla jsi mě k zoufalství. Pamatuju si, jak jsem jel za tebou do školy, když tě měli vyloučit. Kdyby nebylo tvé matky udělil bych ti pořádnou lekci. Jsem skvělý otec!“

„Mé bývalé matky.“ Plačky se otočila k otci. Ten jí jemně políbil na čelo.

„Pššt.“ (poznámka autora: Ráda bych napsala pitomé děcko, ale nemůžu přece kopírovat potteraka.)(poznámka Hoshuka: prakticky jsi to napsala, dude, fuck, omg)

„Vše bude dobré. Začneš pořádně jíst a v Bradavicích tě bude kontrolovat Severus.“

„Přestaň s Bradavicemi! Jako by mi nestačily chodidla plný kuřích ok.“

„Tak dobrá. Chceš radši lepru? Ty se netěšíš na moudrý klobouk? A famfrpálové zápasy?“

„Moudrý klobouk? Co to je?“

„No vidíš ty idiotské děcko,…(poznámka autora: Ráda bych napsala pitomé děcko, ale nemůžu přece kopírovat potteraka) vždyť ty neznáš to nejlepší na celých Bradavicích.“ Lehl si vedle Kelly na postel a začal jí vyprávět příběhy o jeho dětství. O tom jak otevřel tajemnou komnatu a zabil pár mudlovskejch šmejdů. O tom jak zabil jejího dědu a prarodiče. A mnoho dalších, ale na to, děti, si počkejte. A zazvonil zvonec a...

.... Já nemám dost sil k tomu něco přidat. Hošuku, je to na tobě.