Syn Temného pána 2

Zyan Mlaik, známý zpěvák, dostane od Severua Snapa quest. Sám Severu si koupil nové zuby a dělá s nimi parádu v nebelvírské věži. Harry Pottr přizná, že má pod postelí mrtvolu a možná přijde i skutečný otec. Jak to asi dopadne s dvouvrstvým toaletním papírem, jehož skutečnou podstatu zatím neznáme?

Kapča 2 - Nejen dobro

Brumbál ostře procházel pracovnou. Byl nabroušený. Zůstávaly po něm rýhy v podlaze.

"Co jsi si Severusi myslel? Co když má podezdření?" Ředitel byl bledý v obličeji. Jednoho dne by Harry uzdřel pravdu tak jako tak.

"Albusi,...musíme mu to samozdřejmě říct...bude to stejně vědět po pár měsících. Je mu skoro patnáct." Snape ignoroval jakékoli Albusovi nadávky. Rovnal si svůj nablýskaný hábita, aby byl stále nejkrásnější.

"Ne nehrabe mi ve věži ten Malfoyův křeček, vždyť ani nemám věž." odporoval Mistr Jan Hus lektvarů.

"Nechápu, Albusi co si myslíš, že ti na to řeknu. Dáš mi teda tu věž? Profesorka McGonagallová  a vůbec celý učitelský sbor by měl být informován, že dostanu věž. Víš jaké hrozí nebezpečí, když ji nedostanu?" Snape přímo zuřil. Čárky mu lezly na mozek.

"Severusi,..ty namachrovanej swaggere, udělej co jsem ti řekl. Lucius Malfoy nesmí narazit na toho křečka, má ten rodokmen delší než ty. Ten křeček nám může vyhrát tu přehlídku hlodavců."

vyčarovaná citronová zmrzlina provoněla celou pracovnu. Snape znechuceně odvrátil hlavu. Nesnášel citrónovou zmrzlinu.

"Dobrá,..." S těmi slovy mu Brumbál nacpal kopeček do pusy se Snape otočil, ale zastavily ho dveře. Severuse jako malého nenaučili vzít za kliku, a tak za to ještě dnes platil.

"YOU SHALL NOT PASS," zavrzaly dveře panty a chytly ho klikou za flígr.

"Severusi?"

"Ano?"

"Miluji tě. Dávej  na sebe pozor. Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo."

Snape jen zavrčel a zmizel za dveřmi, které se záhadně samy od sebe otevřely.

Šterk pod botamy  nepříjemně vrzal.  Pára z mužových úst nádherně obepínala celé tělo zakryté dlouhou zelenavou látkou. (Nemám slov, kterými bych vyjádřila, jak stupidní souvětí tohle je. I second that.) Šel mlčky, jen občas zastavil a ohlédl se za sebou. Už od mládí trpěl nemocí, která mu zabraňovala v ohlížení se za chůze.

Náhle vytáhl hůlku

" Kdo jsi, úchyle, ukaž se?" špitl tiše do tmy.

"Chill out, dude. To jsem jen já, váš přátelský hobitofil Severus..."

"Aha... Já se tě nebojím." ruku s hůlkou odepnul ze sucháče a dal podél těla. 

"Já tebe jo. Máš moc velké a ostré zoubky. Nemám času na zbyt, Zyane Mlaiku." pronesl naprosto ležérně Snape. Celebrity ho nevzrušovaly.

"Tak proč jsi mě volal?" nahněvaně vyjel muž svým novým golfovým vozítkem na hromadu hnoje, který byl o dobrou hlavu větší než Mistr Lektvarů.

"Nechal jsem si udělat zubní protézu. Tohle někde znič,jasné? Je to účet. Nikdo o tom nesmí vědět. Co nejdřív to znamená ještě dnes. Spal to. Pak to dej do skříně, tu zahrabej do řeky, která teče lesem."

"Proč to nemůžeš udělat ty, Snape? Nemáš doma koš?"

"Protože musím na svou hodinu swagu, proto. A Brumbál mi prolízá odpadky. Myslí si, že mu kradu karamely. Pak ti to vysvětlím." Severus začal být nervosní. Neměl toho muže rád, jednou s ním byl na večeři a on si prděl do ruky. Neměl ho rád skoro tolik, jako nesnášel karamely. Proč jen on může zničit ten rodokmen. Dlouho bylo ticho. Jen Zyan Mlaik druhý muž se snažil  přečíst co je na papíru. 

"Nejde to přečíst..."

Snape neodpověděl. Nikdo se ho na nic neptal. Jen si pomyslel, že si měl Zyan Mlaik přát místo velkých zubů do vínku brýle.

"Proč s tebou neni Lupin? Měl nás přece uvítat na schromáždění schmrtijedů." Z chrdla Zyana Mlaika vyšel vycházkovým krokem chysterický smích.

"Je úplněk, blbečku." prohodil ho Snape oknem.

"Neměl bych Pánovi Zla ukázal tenhle nový dvouvrstvý toaletní papír, co jsem koupil na trhu?"

" Jestli to uděláš tak zemřeš hned jak to náš pán uvidí. Myslíš, že si bude utírat svou královskou prdel něčím jiným než hedvábím a stodolarovkama? Jasný a teď zmiz chci  zprávu , že jsi splnil úkol. Sssmsssska postačí." zasyčel a s hlasitým prásk se přemístil.

Zyan luštil křížovku dál pergamen.  Nakonec to vzdal. Nevěděl ztělesněnou debilitu na sedm. Popadl hůlku a dotkl se znamení zla. třeba se konečně dostane do přízně svého pána. Ruka ho rozbolela a on byl donucen si ji uříznout se přemístit.

"Rukojníkový lektvar a..." Hermiona  čmárala po papíru. K loňským Vánocům dostala pastelky a od té doby jí protokoly trvaly ještě déle.

"Ten skrček Snape mě děsí čím dál víc! Větší zuby vážně dělají divy," připustil Ron, když jim Harry dovyprávěl co se stalo u včerejšího odpoledního rozhovoru. Dřív neměl čas.  Připravoval se na NKÚ  a profesoři je nešetřili, ba naopak.

"Už to nerozebírej, Rone. Hermiona mívala zuby větší, a děsivá je pořád stejně můžeš mi opravit ten esej?" dívka neochotně popadla tří stopové pojednání.

"Harry! Jessica Snolková nevymyslela  využití polární záře. Well shit. A . . .tohle" Začala červeně škrtit celé řádky. Mstila se za kecy o jejích zubech. Řádky bezmocně lapaly po dechu. Po chvíli sebou přestaly škubat...

"Co to děláš, Hermiona? Ty řádky jsem vychoval od vajíčka! To rovnou můžu začít od znova!" broukl Harry a vyčerpáním položil hlavu na opěradlo.

"Máme štěstí, že je pátek. Jinak by nám hrozila organizovaná sebevražda." ulevil si Ron a neobtěžoval se ani na záchod, pak dodal pár drsných slov, kterým raději Harry nerozuměl. Jeho uši měly nainstalovanou automatickou cenzuru. Ron se díval do plamenů ohniště ve společenské místnosti. Harrymu to připomnělo, jak mu Snape sežehl obočí.

"To teda moc úžasné není, že si ulevuješ na křeslo! ZAčne mi v pondělí to zatracené vyučováni z lektvarů." mrmlar Harry. Vztekle hodil sklenku s máslovým ležákem do ohně. Hermiona na něj vrhla nepříjemný pohled a tak tiše řekl " Reparo." a sklenka byla zpět. Ale zlatavý mok byl nenávratně ztracen.

"Dokonce vynechám kvůli němu dva famfrpálové tréninky!" dodal.

"Klid kamaráde!" Ron ho poplácal po rameni.

"Tak dobře,..." začala neochotně Hermiona. "uděláme si všechny úkoly ještě dnes večer, co vy na to? To bude zábava!"

Ronovi vypadla sklenička. Harry se začil dusit.

"Úžasná dedukce, Watsone...jestli chceš můžeš za mě těch tucet esejů napsat." prskal  Ron a díval se nevěřícně Hermioně do očí, kterými říkal: " To je ta největší blbost jakou jsi kdy řekla!" A tohle je naprosto inteligentní. Říkat kraviny něčíma očima. Oči jsou portál do duše, holt někdo má hnůj na mozku.

Hermiona se urazila.

"No pardon! Nejdřív pomlouváte moje zuby, a pak tohle! I'm so fucking done."

"Hele Hermiono!" promluvil Harry. "Jak chceš zvládnout pětistopovej esej na přeměňování, další tři na kouzelnické formule a nakonec dezért od Snapa deseti stopovej esej o broučcích. Pokud vím, vždycky jsi to byla ty, kdo nás nutil rozdělit úkoly pravidelně na celý den." 

"Ale já vím, Harry. Jen bychom si mohli dát sobotní pauzu. Jít za Hagridem a možná by nás pustila McGonagallová i do Prasinek?"  Ron s Harrym o tom přemýšleli.

I have no idea what's happening.

"Víš, že to není špatný nápad? Pod postelí mám schovanou mrtvolu budeme rychlý tak to máme do dvou do rána hotový a můžeme vstávat až kolem desátý. Ještě před obědem zítra skočíme na hoďku k Hagridovi a pak půjdem do Prasinek. Pokud nás McGonagallová pustí." Harry zavýskl a objal Hermionu.  

Pět minut po půlnoci

Ron,Harry a Hermiona vystrašeně vyskočili.

"Pane profesore?"

"Vy ještě nespíte?" Snape těkal očima po trojici a pozorně si je prohlížel. Hlas měl přiškrcený, jako by měl rýmu. Nečekal, že ho někdo přistihne, jak se plíží do chlapeckých ložnic. Rád prznil malé Nebelvíry.

"My,...my doděláváme úkoly." špitla Hermiona.

"Kde je hlava z vaší koleje?" sykl. "Rychle" vřískl, pak ale zas ztlumil hlas nechtěl vzbudit další Nebelvířany. To by jeho misi ještě ztížilo.

"Co tady děláte? A proč bych vám měl dávat nějakou hlavu. Žádná hlava tady neni, jen Harry má pod postelí mrtvolu." ignoroval Ron Snapeovu otázku. Hermiona ho nakopla.

"Troch úcty, pane Weasley." zakroutil mu hlavou. Tahle zrzavá palice mu bude stačit.

"Paní profesorka McGonagallová tady dnes večer nebyla. Vyšla si na rande s Brumbálem."

o hodinu dříve

„Kelly!“

Kelly otočila pomalu ukradenou hlavou. Dlouhé havraní vlasy jí sahaly po pás. Oči měla stejně pronikavé jako její otec Pán Zla. Zuby, o jakých se Snapeovi ani nesnilo. Na sobě měla luxusní hábit z černé, lehké a přesto mohutné látky. Chtěla docílit stejně oslnivého efektu jako Severusovy flitry, ale bez přímého kopírování stylu.

"Kelly!" znovu zahřměl ten hlas, který jí doháněl k šílenství. Popadla opice jí banány panika. Měla chuť na brambůrky a kolu utéct. Stranit se svému otci, ale věděla, že by to nebylo k ničemu její průkazky do knihovny už nejsou platné. Za brány Voldemortova hradu by se nikdy nedostala bez pomoci. Co si žili na vysoké noze, byl její život mnohem složitější.

"Ano, tati." v hlase jí hrála nevinnost.  Měla špatné zuby svědomí. Nejenže to věděl otec předem, ale poznal to i podle zápachu linoucího se z jejích úst na chování své dcery. Bála se. Protéza byla bělejší než její původní zuby. Už jen neochota otevřít pusu otočit se lidé jí banány prozrazovala. Uviděla varovný pohled Severuse. Protéza byla jeho nápad. Jako by nestačilo, že mu obšlehla hábit. A teď tohle. Musí  hrát svou malou roli. Nasadila tvář naprosté znuděnosti. Byla na sucháč. Přesky se daly schovat pod vlasy a držely pevně, takže nehrozilo, že by ztratila tvář. Šla naproti rozzuřenému otci.

"Kde si byla včera od třinácti do čtrnácti hodin?" vyjel.

"Tady... Otče, nepruď, seš takovej fosil..." promluvila překvapeně. Kam jinam by mohla? No právě, že nikam. Nesměla vyjít z toho hradu, který byl větší než Bradavice, jen  žádný vánek a čerství tuňáci vzduch zde nebyl. Předevčírem oslavila čtrnácté narozeniny a Snape jí jako pozdní dárek vzal panenství pryč. Ještě s pár dalšími Smrtijedy, Proletět se na koštěti a vyřádit se. (Už vidím Snapea a Luciuse, jak nadšeně juchaj při letu střemhlav vzhůru.) Jedinou hodinu a Kelly bude děkovat Severusovi  celý život.

Podívala se bezradně do očí Mistru lektvarů. "Stěží bude lhát dál." pomyslel si Severus. „Po tom, jak jí potrestal včera“ Kelly pochopila na co myslí. Vzpomínka na včerejší  výprask  jí situaci ještě zhoršila.

„Nelži.“ Ledový hlas se začal rozléhat po celé její mysli. Rychle nitrobranu. Postavila zeď. Neproniknutelnou a silnou. A další. Když měla čtyři, zastřešila.

„Okamžitě mi řekni pravdu…“ začal si pohrávat s hůlkou a na rtech mu vysel sysel pomstychtivý výraz. 

„Dinky Winky, Dipsy, Lálá, Pó!“ křikl. Na místě před ním se objevila malá skřítka.

„Začneme tvojí skřítkou. Když budeš rozumná také to u ní skončí.“ Špitl jí do ucha. Podle vzdechu, který vyšel z řad Smrtijedou na motorce bylo poznat, že každý slyšel.

„Uteč, Dinky Winky!Zmiz!“ ječela Kelly. Chtěla se vrhnout před ní. Kruté ruce jí však chytly a donutily stát na místě.

„Crucio!“

„Nééé!“ dívka začala brečet a krýt si obličej. Nechtěla vidět ječící Dinky.  Otec jí banány nechal.

„Tak co!? Přiznáš, že Lálá je nejlepší?!“ zahřměl. Znovu se pro záchranu podívala nepatrně k Snapeovi. Ten byl zaujat myšlenkou, kdo je zradil a prozradil nepřítomnost  Kelly. Celé divadlo pro něj bylo fádní, on si vystačil se svou fantazií.

„Nedělej to,…prosím!“ vzlykala. Chytla se rukou otcova hábitu. Držela ho překvapivě. Chytala po jeho hůlce, ruce a všemožně prosila.

„Tak mě raději zabij! Stejně mě nemáš rád!“ zavřeštěla. Voldemort kouzlo konečně ukončil. Podíval se Kelly do očí. Tohle ho ranilo. Nikdy v životě neslyšela tak znechucený otcův hlas. Nutella s párkem je vážně hnus.

„Jak! Jak to můžeš vůbec říct?“  Voldemortův hábit zašustěl. Rozmazlení puberťáci. Jakmile se jim něco vytkne nebo je začnete mučit, hned dělaj scény a řvou, že je nikdo nemá rád. Kelly se v duchu  trýznila. Byla to ta největší lež, jakou kdy řekla. Otec jí banány mnohokrát dával najevo svou láskou, jen některé jeho způsoby jsou jak to říci  sadistické. Místo objetí jí mučil a místo plyšového medvídka jí koupil sklípkana. Nikdy se nesmířila, že jí banány vychovává pán Zla. Že jí ještě zelené banány nutí kouzlit nepromíjené kletby. To byl nejmenší problém ze všech, které měla.

„Řekni mi pravdu! Jak dlouho už máš protézu?“ promluvil. Kelly pochopila, že tohle je poslední kapka. A kalich jeho nepříliš velké trpělivosti přeteče.

„Od těch Vánoc, cos zabil majitele cukrářství. Dinky, běž prosím pryč…“ špitla, tak tichým hlasem, jakoby ty hrůzy mučící kletby sama teď prožila. Na Severu i na jihu vzdychl. Začal se duševně připravovat na  nejspíše „přizabití“ svým pánem. Byl moc důležitý na to aby by zabit.

„Včera jsem byla pryč. Na Luciuse u Severní brány jsem seslala tajně imperio a přikázala mu nechat mě projít. Po hodině jsem se vrátila.“  Kelly netušila jestli mu na  návnadu skočí. Z Kelly je transvestita.

Smrtijedi nevěřily svým uším. Lhala. Porušila zásady trans klubu. Měla zuby z plastu. Lhala jen pro ty dva, které měla ráda. Pro ty, kteří jí banány bránili v nouzi.   Severuse a Dawniske.

„Kelly, já jsem ti jasně přikázal, že nikdy nesmíš bez svolení vyjít z hradu! A teď ty Luciusy! Od kdy ty jsi neschopný se bránit kletbě imperoi!! Neschopný blbče! Crucio!“ nakvašeně mávl rukou a díval se zalíbením na  kroutící se tělo. Ty boky, hm... Asi Kelly opatřím novou maminku, pomyslel se Voldy při pohledu na vlnícího se Luciuse.

„Ne, to ne!“ Kelly se vrhla k otci. Po očích jí tekly slzy.  „Prosím,…otče! Ne! Nechci za matku tu blonďatou šlapku!“

Otec se jí vysmál do očí. „Dobrá,…Crucio!“ hůlka mířila na Kelly. Dívka se začala zmítat v bolestech na  ledových kamenech jako při vymítačském rituálu